Z historie háčkování

O původu háčkování neexistují žádné spolehlivé údaje. Podle některých domněnek pochází tato technika z Tibetu nebo z Číny. Písemné doklady jsou známé teprve z počátku 19. století z Anglie. Přibližně od poloviny 19.století došlo ke značnému rozšíření ručního háčkování. [1]

Ruční háčkování se provozuje dodnes jednak jako drobné řemeslo s početnými regionálními zvláštnostmi v technice a vzorech [2], tak i jako koníček podporovaný zejména v posledních desetiletích prodejci háčkovacích přízí nabídkou tiskovin s novými vzory a technikami. [3]

Asi od roku 1880 je známá také průmyslová výroba strojně háčkovaných textilií. [4]

Ruční háčkování

Kombinací základních druhů ok, ke kterým patří zejména pevné a řetízkové oko a sloupek, se tvořily např. pikotky nebo pecičky. Z těch pak vznikly nové druhy stehů – pikotovýhvězdovýtuniskýruský apod., které byly základem pro mnoho zvláštních háčkovacích technik, ze kterých jsou některé dodnes známé. Patří k nim např. háčkování:

  • Bosenské - vzhledově připomínající tkaninu
  • Tuniské – podobné pletenině
  • Irské – vzniklo v roce 1845 ve snaze napodobit benátskou paličkovanou krajku. Irská krajka bývá považována za vrchol háčkovacího umění. Plastické háčkované motivy jsou na textilii spojované jednotlivými nitěmi. [5]

Háčky (háčkovací jehly) se používají nejčastěji z kovových materiálů, známé jsou také bambusové nebo háčky z plastických hmot. Podle tloušťky se číslují od nejjemnějších 0,1 po nejtlustší velikost 16. Háčkovat se může buď klasickými háčky anebo háčky moderními se širšími rukojeťmi, které jsou vhodné nejen pro ty, které mají problém s artrózou.

Příze na háčkování jsou zásadně skané, se zákrutem zpravidla o 20-30 % vyšším než např. u tkalcovských přízí. Nejpoužívanější jsou bavlněné (mercerované a opalované), známé jsou také různé směsi s vlnou a (v závislosti na módě) např. směsi s přiskávanou pokovovanou nití[6]

Háčkování na osnovních pletacích strojích

Na osnovních pletacích strojích se dá (s výjimkou háčkování do kruhu) napodobovat většina ručně háčkovaných výrobků tak, že se do oček řetízkové vazby z osnovních nití zavádí útková nit.

Na galonových stávcích se tímto způsobem vyrábí háčkované zboží stuhovitého tvaru (viz snímek strojně háčkované krajky), širší plošné textilie (např. záclonoviny) se dají vyrábět na osnovních stávcích s přídavným zařízením na útek. [7]



Zdroj:

Wikipedia