Z historie ručního pletení
Počátky pletení nejsou známé. Nejstarší archeologické nálezy pletenin pochází asi z 12. století před n.l. z Egypta. Podle některých historiků se pletení pravděpodobně vyvinulo z techniky nalebinding (způsob vázání sítí). [4]
V Evropě se pletenení v širším měřítku začalo používat teprvě ve 13. století. Pletly se především punčochy pro zámožnější vrstvy obyvatel (se dvěma jehlicemi, se švy). V polovině 16. století se začalo používat pletení obrace a od roku 1560 se pletly i bezešvé punčochy podle švýcarského vynálezu s pěti jehlicemi. [2]
Profesionální pletaři (zásadně jen muži) se organizovali v ceších. Pletař se mohl stát členem cechu teprve po šestileté učební době se znalostmi v pletení punčoch, čepic, košil a později i koberců.[5]
Nejstarší známý písemný návod na pletení (punčoch) pochází z roku 1655, první knížka s popisem několika vzorů vyšla asi roce 1844 v Londýně. [6]
Asi od poloviny 17. století se větší část pletenin vyráběla na strojcích (vynalezených v roce 1589, poháněných lidskou silou a později vodním kolem). Ruční pletení jako výdělečná činnost se pak provozovalo v Evropě jen v chudých, okrajových a horských oblastech. Od 18. století se začaly zabývat ručním pletením jako koníčkem některé ženy z bohatých rodin, na některých soukromých školách se zavedla tato ruční práce jako vyučovací předmět.[7]
Asi od 2. poloviny 18. století se začaly i ženy ze středních vrstev sdružovat v pletařských spolcích.
Ve válečných obdobích ženy ve všech bojujících státech hromadně podporovaly své armády pletenými zimními oděvy.
V 21. století je skoro v celém světě proměnlivý zájem o ruční pletení závislý na aktuální módě a případně na úspěchu nově vyvinutých přízí. [2] Několik milionů žen i mužů je trvale nebo dočasně organizováno v různých sdruženích, která jim např. obstarávají výhodně nové vzory, umožňují výměnu zkušeností apod. [8] [9]
Základy pletení
K základům pletení na jehlicích patří: nahazování ok, pletení hladce, pletení obrace, ubírání a uzavření ok.
Základní techniky si může každý osvojit jako samouk podle videokurzů na internetu.[10]
Příze na ruční pletení
jsou zpravidla skané (2 až 8 x družené), objemné a kadeřavé. Vyrábějí se většinou z vlny a ze směsi vlny nebo bavlny s polyakrylovou, polyamidovou nebo polyesterovou stříží. Značná část se zdobí různými efekty (ondé, žinylka a mnoho jiných). Jen ojediněle se používají příze z tvarovaných filamentů nebo příze z fóliových pásků, k exkluzivním materiálům patří např. alpaka, mohér, kašmír. [11]
Předený materiál se barví v přadenech nebo na křížových cívkách, ská a převíjí na klubka.[12]
Jemnost příze se v obchodním styku udává délkou v metrech obsaženou ve váze klubka (obvykle 50 g). [13]
Druhy a číslování pletacích jehlic
Z řady druhů patří k nejznámějším: rovné, kruhové, dělené, ohebné.[14] Tloušťka jehlic se ve střední Evropě udává v milimetrech (asi od 2 do 20), v Anglii a v USA se používají k označování tloušťky jiné systémy. [15]
Volba druhu a tloušťky jehlice je závislá na jemnosti a druhu splétané příze, vzoru a hustotě pleteniny a dalších hlediscích. Na internetu jsou publikovány tabulky s přibližnou vzájemnou závislostí uvedených faktorů, o jejich praktickém použití rozhoduje především zkušenost pletařky. [16]
Tloušťka jehlice mm |
Délka niti (m) na klubku (50g) |
Jemnost příze tex |
Jemnost příze (USA-systém) |
---|---|---|---|
1,5-2,5 | 300-400 | 125-167 | lace |
2-3 | 200-240 | 208-250 | superfine |
4-4,5 | 120-150 | 333-417 | light |
4,5-5 | 60-120 | 417-833 | medium |
4,5-8 | 50-75 | 770-1000 | bulky |
8-12,75 | <50 | 1000 | super bulky |
Ručně pletené výrobky
Na internetu se inzerují stovky ručně pletených vzorů v desítkách materiálových a barevných kombinací. Jedná se hlavně o oděvy a oděvní doplňky. Návody na jejich zhotovení se dají poměrně levně zakoupit nebo získat bezplatně.[17][18]
Zdroj:
Wikipedie