Ruční pletení je metoda zhotovení plošné textilie z přiváděné niti, ze které se tvoří a vzájemně spojují očka za pomoci jednoduchých nástrojů. Jako pracovní pomůcky se nejčastěji používají pletací jehlice[1]
Ojediněle se ruční pletení provádí na rámu nebo na formě[2] nebo bez jakýchkoliv nástrojů jen na prstech rukou. [3]


Z historie ručního pletení

Ponožky zhotovené technikou nalebinding

Počátky pletení nejsou známé. Nejstarší archeologické nálezy pletenin pochází asi z 12. století před n.l. z Egypta. Podle některých historiků se pletení pravděpodobně vyvinulo z techniky nalebinding (způsob vázání sítí). [4]

V Evropě se pletenení v širším měřítku začalo používat teprvě ve 13. století. Pletly se především punčochy pro zámožnější vrstvy obyvatel (se dvěma jehlicemi, se švy). V polovině 16. století se začalo používat pletení obrace a od roku 1560 se pletly i bezešvé punčochy podle švýcarského vynálezu s pěti jehlicemi. [2]

Profesionální pletaři (zásadně jen muži) se organizovali v ceších. Pletař se mohl stát členem cechu teprve po šestileté učební době se znalostmi v pletení punčoch, čepic, košil a později i koberců.[5]

Nejstarší známý písemný návod na pletení (punčoch) pochází z roku 1655, první knížka s popisem několika vzorů vyšla asi roce 1844 v Londýně. [6]

Asi od poloviny 17. století se větší část pletenin vyráběla na strojcích (vynalezených v roce 1589, poháněných lidskou silou a později vodním kolem). Ruční pletení jako výdělečná činnost se pak provozovalo v Evropě jen v chudých, okrajových a horských oblastech. Od 18. století se začaly zabývat ručním pletením jako koníčkem některé ženy z bohatých rodin, na některých soukromých školách se zavedla tato ruční práce jako vyučovací předmět.[7]

Asi od 2. poloviny 18. století se začaly i ženy ze středních vrstev sdružovat v pletařských spolcích.

Ve válečných obdobích ženy ve všech bojujících státech hromadně podporovaly své armády pletenými zimními oděvy.

V 21. století je skoro v celém světě proměnlivý zájem o ruční pletení závislý na aktuální módě a případně na úspěchu nově vyvinutých přízí. [2] Několik milionů žen i mužů je trvale nebo dočasně organizováno v různých sdruženích, která jim např. obstarávají výhodně nové vzory, umožňují výměnu zkušeností apod. [8] [9]

Základy pletení

Pletení: nahoře – hladce, dole – obrace

K základům pletení na jehlicích patří: nahazování ok, pletení hladce, pletení obrace, ubírání a uzavření ok.

Základní techniky si může každý osvojit jako samouk podle videokurzů na internetu.[10]

Příze na ruční pletení

jsou zpravidla skané (2 až 8 x družené), objemné a kadeřavé. Vyrábějí se většinou z vlny a ze směsi vlny nebo bavlny s polyakrylovoupolyamidovou nebo polyesterovou stříží. Značná část se zdobí různými efekty (ondéžinylka a mnoho jiných). Jen ojediněle se používají příze z tvarovaných filamentů nebo příze z fóliových pásků, k exkluzivním materiálům patří např. alpakamohérkašmír[11]

Předený materiál se barví v přadenech nebo na křížových cívkách, ská a převíjí na klubka.[12]

Jemnost příze se v obchodním styku udává délkou v metrech obsaženou ve váze klubka (obvykle 50 g). [13]

Druhy a číslování pletacích jehlic

Jehlice z různých materiálů

Z řady druhů patří k nejznámějším: rovné, kruhové, dělené, ohebné.[14] Tloušťka jehlic se ve střední Evropě udává v milimetrech (asi od 2 do 20), v Anglii a v USA se používají k označování tloušťky jiné systémy. [15]

Volba druhu a tloušťky jehlice je závislá na jemnosti a druhu splétané příze, vzoru a hustotě pleteniny a dalších hlediscích. Na internetu jsou publikovány tabulky s přibližnou vzájemnou závislostí uvedených faktorů, o jejich praktickém použití rozhoduje především zkušenost pletařky. [16]

Tloušťka jehlice 
mm
Délka niti (m) 
na klubku (50g) 
Jemnost příze 
tex
Jemnost příze 
(USA-systém)
1,5-2,5 300-400 125-167 lace
2-3 200-240 208-250 superfine
4-4,5 120-150 333-417 light
4,5-5 60-120 417-833 medium
4,5-8 50-75 770-1000 bulky
8-12,75 <50 1000 super bulky


Ručně pletené výrobky

Na internetu se inzerují stovky ručně pletených vzorů v desítkách materiálových a barevných kombinací. Jedná se hlavně o oděvy a oděvní doplňky. Návody na jejich zhotovení se dají poměrně levně zakoupit nebo získat bezplatně.[17][18]



Zdroj:

Wikipedie

Nasledujte nás na Facebooku